Jak děti vnímají koronavirové prázdniny a čím je může stresovat škola?

„Víš, co je na tomhle dobrý? Že se všichni budeme těšit na léto a fakt si ho užijeme.“

O své zkušenosti s tím, jak děti vnímají aktuální situaci, se s námi podělila lektorka kurzu mindfulness Denisa Tichavová. Kurz mindfulness probíhá online kvůli zrušeným Objevitelským sobotám, navštěvují ho děti 2. stupně ZŠ a víceletých gymnázií v uzavřené skupině. Metoda mindfulness poskytuje psychickou podporu v době, kdy se jim změnil ze dne na den zaběhlý režim. Jak celou situaci děti vnímají? Bojí se koronaviru? Užívají si, že nechodí do školy? A na co se těší? 

---

Deniso, vedeš kurz mindfulness a potkáváš se tak pravidelně s dětmi. Můžeš nám říct, jak současnou situaci vnímají? Bojí se koronaviru jako takového?

Na poslední lekci jsme se v rámci jedné mindfulness techniky zaměřili na vnímání pocitů, které děti prožívají v souvislosti s koronavirovou epidemií, a jejich postoj mě poněkud překvapil. Děti si jsou vědomy závažnosti situace, ale negativní dopad viru na populaci není to, co by je stresovalo nebo děsilo.

Domnívají se, že v případě, že zůstanou doma a budou dodržovat veškerá opatření, tak není důvod být ve stresu. Naopak reakce některých lidí jim připadají přehnané, což bylo zjevné třeba z výpovědi jedné dívky „…já chápu, že bychom měli omezit čas, který trávíme na veřejných místech a je asi dobrý si udělat trošku větší zásoby jídla, než děláme obvykle, ale to je právě to, trošku větší – a ne, že všichni začnou dělat nákupy za 20 tisíc a syslit si to doma, jak mi třeba říkala moje kámoška. Jsem docela zvědavá na to, s tím budou pak dělat.“

Snaží se na celou situaci nahlížet pozitivně a říkají, že je fajn, že mohou vstávat třeba kolem 8–9 hodiny oproti klasickým 6–7. Další pozitivní faktor vidí v tom, že si budou všichni více vážit času se svými přáteli, jak řekla jedna z nich: „Víš, co je na tomhle dobrý? Že se všichni budeme těšit na léto a fakt si ho užijeme. Každý rok, si s kámošema řekneme no, tak se potkáme v létě a nikdy to nevyjde. Teď budou všichni rádi, že můžou být venku na sluníčku a vidět se.” Obecně tyhle „moje“ děti vůbec neděsí průběh nemoci, ale to, jak na celou situaci reagují jejich školy, které na ně valí víc a víc úkolů, které je třeba zpracovat v nějakém termínu, a pokud to nesplní, dostanou mínus nebo pětku.

Jak jim funguje domácí škola? Jak prožívají změnu každodenního režimu?

Moc nadšené z toho nejsou. Jediná pozitivní věc na tom, dle jejich názoru, je to, že můžou vstát v kolik se jim zachce. Dost z nich si nařizuje budíka na brzo ráno, aby stihly veškeré úkoly ze školy, a i tak je dost často dělají po nocích. Jedna holčička říkala, že i když se jí rodiče snaží s úkoly pomoct, tak často končí těsně před půlnocí a na úkolech pracuje i o víkendu. Jiná zase zmiňovala, že jim pan učitel posunul termín na odevzdání o týden, ale i tak ví, že to nemůže stihnout, a to v ní vyvolává velkou paniku, protože za neodevzdané úkoly dostávají mínus a po dvou mínusech dostanou pětku.

Pocit paniky byl zjevný u více z nich. V rámci jednoho cvičení měly děti pracovat s představou toho co je děsí. Běžně mi říkají věci jako: „nezvládnu matiku“, „nevyhraju ten zápas“ nebo „pokazím vystoupení“. Teď to bylo: „pan učitel po mně hází pětky“, „stojí přede mnou všichni učitelé a křičí na mě, jak to, že jsem nestihnul termín odevzdání.“

Pohled CTM:
Kurz Mindfulness a obecně kurzy CTM navštěvují motivované děti, které ve školách patří k těm nejlepším. A přesto i tyto děti hodnotí, že úkolů je přemíra. Změnil se způsob zadávání úkolů, od dětí se vyžaduje aktivní používání e-mailu a jiných systémů. Děti jsou zmatené z toho, že jim zadání úkolů přijde i ve večerních hodinách či o víkendu. Řada škol neslevila ani v předmětech jako je výtvarná či hudební výchova, proto se úkoly objevují i u těchto předmětů.

Mezi dětmi jsou perfekcionisté, které potřebují mít "hotovo", ale v tomto neustálém přílivu úkolů a cvičení tápou. Z pohledu rodičů se může zdát, že děti stejně stále sedí u počítače, ale ve svém volném čase sledují sociální sítě a tráví čas zcela jinak. Děti postrádají skupinu a sociální vazby, tomu jsme se věnovali v rozhovoru s instruktorkou online kurzů CTM: „I v online výuce je nutná sociální interakce".

Deniso, v čem podle Tebe děti vidí nevýhody domácí školy?

• Chybí jim kontakt s ostatními žáky. Jeden kluk říkal, že se pokaždé vyloženě těší na hodiny češtiny, kde má možnost si po chatu dopisovat s ostatními spolužáky a řešit s nimi cvičení. Jinak si na všechno připadají samy. Nestíhají moc spolupracovat na jednotlivých úkolech, protože jak jich je hodně, tak se v tom nestačí ani zorientovat, natož se domluvit, kdo co udělá.
• Jejich učitelé mezi sebou momentálně nekomunikují. Jiný hoch říká, že na jejich škole je super to, jak se sebou jednotliví učitelé komunikují na chodbě, o tom, kdo co zadal, jaké třídě, aby se vyhnuli přetížení dětí. Tohle, ale teď absolutně nefunguje, učitelé jim prý „hlava nehlava“ hážou jeden úkol za druhým, bez ohledu na to, co musejí splnit na ostatní předměty.
• Další nevýhoda je čas, který zabírá výuka. Za běžného provozu je to pro děti srozumitelné, mají 45 min, v některých případech 90 min lekci, a pak je konec. Doma, nad učením stráví hodiny bez vidiny konce.
• Asi největší nevýhodou je pro ně dokázat vše pochopit samostatně bez jakékoliv podpory ze strany učitele. Jedna dívka říkala: „V pátek dostaneš na matice za úkol naučit se něco, co jsme ještě nebrali a v pondělí to musíš umět, protože to bude prověřovat paní učitelka. Takže nejenom, že nad tím trávíme čas s rodičema o víkendu, ale vlastně mi s tím škola vůbec nepomůže.“

Mindfulness je metoda, která umí efektivně odbourávat stres. Z čeho vnímáš, že mají děti stres nejvíc?

To, co je stresuje je ta přetíženost ze strany školy. Rozhodně by pomohlo, kdyby někteří učitelé slevili ze svých požadavků a umožnili dětem trochu odpočívat. Asi každého někdy stresovalo zkouškové období, ale vždycky tam je vidina v tom, že už to skončí. Tady jsou děti pod nepřetržitým zápřahem, bez toho, aniž by věděly, kdy bude po všem. Dost z nich se i v noci budí kvůli tomu, že na něco zapomnělo do školy. Mají noční můry o špatných známkách.

Jak může být v těchto chvílích metoda mindfulness užitečná?

Já osobně pracuji hodně s myšlenkami a jejich propojením na emoce. Vždy dětem říkám, že naše myšlenky jsou jako semínka a způsob, jakým k nim přistupuje, jak o ně pečujeme ovlivní, co z myšlenky nakonec vyroste. Ten mechanismus je jednoduchý, když dětem budu neustále dávat najevo, že jsou neschopné, protože něco nestihly včas odevzdat bez toho, aniž bych brala ohled na jejich situaci, tak jim „zasadím“ myšlenku „selhal jsem“, „jsem neschopný“. Děti se s tím pak začnou ztotožňovat, a to může ovlivnit jejich sebepojetí.

Na lekcích pracujeme s několika cvičeními.

• Práce s myšlenkami, kdy si děti představí tíživý pocit, když mají hlavu přeplněnou starostmi. Tyto starosti jsou reprezentovány velkým černým mrakem. Jejich úkolem, je oddělovat z mraku jeho části a vytvářet tak menší mraky, kdy každý nese jednu myšlenku. Nijak ji nehodnotíme ani neanalyzujeme, jen si mrak pojmenujeme a následně pozorujeme, jak se vznáší až úplně zmizí. Na konci cvičení většinou děti končí se světlým malým mráčkem a pocitem klidu. Cílem tohoto cvičení je, jednak si dokázat rozřadit jednotlivé myšlenky, abychom věděli, co před sebou máme za povinnosti, protože když člověk ví, proti čemu stojí, tak se mu s tím lépe pracuje. Přeci jen mrak plný neidentifikovatelných myšlenek je víc děsivá představa než 6 malých obláčků, u kterých si můžu zvolit, čím začnu. A jednak to, že naše myšlenky nejsme my, ale ony jsou pouze součástí nás, což znamená, že nad nimi máme moc a nenecháme se jimi pohltit.
  
  
• Druhé cvičení je například práce s obtížemi, kdy si představíme, co nás děsí – v tomto případě je to ta špatná známka. Představíme si situaci, co by se stalo, kdybych tu špatnou známku dostala, jak by mi asi bylo. Co za pocit bych cítila, kde v těle bych ho našla. Jakmile si na všechny tyhle otázky odpovíme, tak zaměříme pozornost na svůj dech, který nasměřujeme na místo, kde to pociťujeme. Cílem tohoto cvičení je oslabení reakce těla na podněty, které nás děsí. Ve chvíli, kdy intenzita pocitu klesne, jsme schopni se na situaci dívat racionálněji a řešit ji s chladnější hlavou. V praxi to pak vypadalo tak, že mi děti říkaly: „Mě pak došlo, že to všechno nemusí být perfektně zpracované, jde o to, to odevzdat a jedničky taky nejsou všechno.“

A na závěr, máš nějakou radu pro všechny děti, ne jen pro ty z tvého kurzu, jak vše zvládnout v klidu a pohodě?

Kromě již zmíněných cvičení, bych dětem poradila toto:
Spolupracujte. Každý je šikovný na něco jiného, takže společně jste nejsilnější a můžete si pomoci. Pokud mi jde třeba víc dějepis, tak nad ním strávím méně času než nad matematikou. Takže bych při plnění úkolů začínala s tím, co mi jde a u toho, s čím si nevím rady, bych se obrátila na ty spolužáky, kterým to jde lépe.

Známka je pouze subjektivní hodnocení učitele. To že dostanete z matematiky trojku, z vás nedělá horšího člověka, než je třeba váš spolužák. Udělejte maximum proto, abyste to zvládli, ale netrapte se, pokud to nepůjde. V životě se vás na známky nikdo ptát nebude. Já sama jsem se třeba na střední škole učila celý rok na maturitu z dějepisu, abych měla jedničku. V současné době jsem šest let po maturitě, a ještě se mě nikdo nezeptal, co jsem z ní měla za známky, každého zajímalo jen to, jestli jsem ji splnila.

Nahlížejte na situaci z lepší stránky. To, že se musíte učit a pochopit velké množství dat samy je jistě náročné, ale teď máte velkou šanci k tomu, využít například různá videa na youtube nebo online vzdělávací programy. Ve škole na to máte pouze učitele. Určitě se některým z vás někdy stalo, že způsob, jakým učitel vykládá látku, jste nepochopily. V průběhu školní hodiny si jen tak video zapnout nemůžete, teď ano. Najděte si způsob, který vám vyhovuje nejlépe.

Pokud na vás přijde panika a nebudete chtít pracovat se svými myšlenkami nebo emocemi, tak se jen zastavte, lehněte si, zavřete oči a soustřeďte se na místo, kde cítíte svůj dech. Položte si na to místo ruku a vnímejte to, jak se vám zvedá hrudník nahoru a klesá dolů. To vám pomůže, se na chvíli odpojit od pocitu paniky.

---

Denisa Tichavová Je absolventkou bakalářského programu Pedagogika na FF UK, v současné době je studentkou navazujícího programu Sociální pedagogika na FF UK V průběhu studia v rámci programu Erasmus studovala obor vzdělávání prvního stupně v Madridu Od roku 2015 se zabývá doučováním nadaných dětí a dětí s duální výjimečností  Absolvovala mindfulness výcvik v Českém mindfulness institutu Věnuje se mindfulness v programech pro děti a nadané děti a děti s úzkostnými stavy V letech 2017-18 působila jako terapeut v AUT - centru pro děti s poruchou autistického spektra Vede mindfulness programy v rámci programu Centra talentované mláděže - Objevitelské soboty Od roku 2019 spolupracuje s TALNET jako lektor mindfulness pro nadané děti Je spoluautorkou konceptu Mindful Minds, vzdělávácí sekce Českého mindfulness institutu Ve volném čase se věnuje cestování, tanci a józe

 

---

Český mindfulness institut Český mindfulness institut založila Ing. Marcela Roflíková, MBA. "Po téměř 20 letech manažerské práce v mezinárodním businessu  a vytrvalého hledání cesty k vyšší efektivitě a především spokojeného a rovnovážného života při současném uplatnění potenciálu jsem objevila svoje poslání. Založením Institutu jsem  propojila svoje zkušenosti a dovednosti s hodnotami, které ctím a žiju.  Je to můj příspěvek k tomu, aby lidé žili šťastně, byli úspěšní a plně uplatnili svůj potenciál, " říká zakladatelka institutu. Ten se v praxi zaměřuje na využití techniky mindfulness k rozvoji školství a pracovního prostředí. Více na www.mindfulness-institut.cz.