Od AP Art History k historicky přesné mumii. Jak jeden kurz pomohl studentce najít vlastní cestu...Články >>

Od kurzu AP Art History k historicky přesné mumii. Jak jeden kurz pomohl studentce CTM najít vlastní cestu k umění. Cesta studentky Miriam Žáčkové z Gymnázia Fr. Křižíka v Plzni. Jak jí pomohl, inspiroval kurz AP Art History k jejímu dalšímu směřování a studiu.

 

Někdy člověk absolvuje kurz, získá nové znalosti a pokračuje dál jinou cestou. Nebo se při studiu inspiruje k nové cestě či projektu – v tomto případě k rozhodnutí vytvořit mumii – navíc s důrazem na historickou přesnost. Přesně tak začal jeden z nejneobvyklejších projektů, se kterými jsme se u našich studentů v CTM setkali.

Na začátku přitom nebyla celoživotní fascinace egyptologií. Naše studentka Miriam sama přiznává, že egyptologie vlastně ani nepatří mezi její hlavní zájmy. Mnohem bližší jí vždy bylo umění. Dlouho si ale nebyla jistá, zda právě tímto směrem skutečně vykročit.

Jedním z důležitých momentů na její cestě se stal kurz AP Art History v CTM. Studium pro ni představovalo významnou finanční investici a sama věděla, že cena kurzu není zanedbatelná. V jejím rozhodování ale sehrála důležitou roli také škola, která ji při studiu AP finančně podpořila. Miriam se tak mohla pustit do předmětu, ve kterém viděla smysl – aniž by v tu chvíli tušila, k jak neobvyklému projektu ji nakonec přivede.

Při přípravě na AP Art History narazila na dokument věnovaný mumiím. Myšlenka ji zaujala natolik, že se rozhodla zjistit, zda by bylo možné proces mumifikace skutečně zrekonstruovat s maximálním ohledem na historické postupy. Z původní zvědavosti postupně vznikl mimořádně náročný projekt.

A právě tady sehrál zásadní roli člověk, kterého Miriam označuje za jednu z největších opor celé své středoškolské cesty – její učitel chemie a biologie Jakub Siegl, který se stal vedoucím její práce.

Bez jeho podpory by podle Miriam projekt vůbec nevznikl. Pomáhal jí převést neobvyklý nápad do podoby skutečné odborné práce, provázel ji celým procesem a stál za ní i ve chvílích, kdy bylo potřeba hledat řešení problémů, které se na začátku jen těžko daly předvídat.

Pro mumifikaci nakonec získala samici varana modrého. Původně přitom uvažovala ještě odvážněji – chtěla pracovat s krokodýlem. Toho se jí však ze zoologické zahrady získat nepodařilo, a tak se musela přizpůsobit dostupným možnostem.

Samotný proces byl podstatně náročnější a delší, než původně očekávala. Cílem nebylo vytvořit pouze objekt, který by jako mumie vypadal, ale co nejvěrněji rekonstruovat historický postup. Výsledkem se stala mumie vytvořená způsobem, který se podle dostupných informací v podobně historicky přesné podobě velmi dlouhou dobu nerealizoval.

Přestože šlo o mimořádnou zkušenost, profesionálně se mumifikaci věnovat neplánuje. Projekt pro ni byl spíše ukázkou toho, kam až může člověka zavést jedna otázka, pokud dostane možnost ji skutečně prozkoumat – a zároveň kolem sebe najde lidi, kteří jsou ochotni podobně netradiční nápad brát vážně.

Právě podpora okolí se ostatně Miriam příběhem prolíná od začátku. Vedle Jakuba Siegla pro ni byla zásadní její maminka, ale také další vyučující na gymnáziu. Škola ji podporovala nejen při samotném projektu a studiu AP, ale také v přemýšlení o tom, kam by se mohla vydat po maturitě.

A toto rozhodování nebylo jednoduché.

Miriam věděla, že ji umění přitahuje odmalička a že by ji život spojený s tvorbou naplňoval. Současně měla pochybnosti, zda je umělecká dráha dostatečně jistou volbou. I tady pro ni byli důležití lidé kolem ní. Právě její maminka a Jakub Siegl patřili mezi ty, kteří ji podporovali v myšlence, že ilustrace a umění mohou být skutečnou cestou, kterou stojí za to zkusit. Podporu měla také od dalších pedagogů, a to jak při úvahách o uměleckém studiu, tak o možnostech v zahraničí.

Nakonec se rozhodla dát tomu, co ji skutečně baví, šanci.

Od nového akademického roku proto nastupuje na studium ilustrace v Plzni. Na další etapu se velmi těší – už jako dítě tušila, že právě podobná práce by jednou mohla být její cestou.

Původní plán byl přitom jiný. Miriam vážně uvažovala o studiu v Irsku. Nakonec ale rozhodly finance a zůstává v České republice. Otázka dostupnosti vzdělávání se tak jejím příběhem prolíná více než jednou.

O to zajímavější je její vlastní zkušenost s AP. Také jeho cena pro ni představovala významnou částku, v tomto případě však pomohla finanční podpora školy. Miriam tak velmi konkrétně poznala, jak velký rozdíl může stipendium nebo jiná forma podpory v rozhodování mladého člověka udělat.

I proto má jasno v tom, co by si do budoucna přála: aby měli studenti k podobným možnostem lepší přístup a existovalo více cest, jak jim s financováním náročnějšího studia pomoci. Talent, motivace a dobrý nápad totiž samy o sobě nezaručují, že si student bude moci každou vzdělávací příležitost dovolit.

Miriamina cesta přitom ukazuje ještě něco jiného. Dobrá vzdělávací příležitost nemusí člověka dovést přesně tam, kam na začátku očekával. AP Art History z Miriam neudělalo egyptoložku a historická mumifikace se pravděpodobně nestane její profesí. Kurz ale podnítil její zvědavost a dal vzniknout nápadu, který díky podpoře jejího učitele, rodiny a školy dokázala proměnit ve skutečný projekt.

A možná právě v tom spočívá jedna z nejdůležitějších rolí školy a lidí, které během studia potkáme. Nemusí za studenta rozhodnout, kam má jít. Mohou mu ale dát příležitost něco vyzkoušet, brát vážně jeho nápady a dodat mu odvahu ve chvíli, kdy si svou cestou ještě není jistý.

Miriam teď čeká další začátek. Tentokrát už v oboru, který si nakonec dovolila vybrat podle toho, co ji skutečně baví: v ilustraci.